Reflex-rock

VIP sekce
1.jpg 7.jpg 5.jpg 4.jpg 6.jpg 8.jpg 3.jpg 2.jpg


Jiří Sedláček
+ 420 776 301 747

Martin Grobár
+420 777 850 564

Všechny zprávy

20. 10. 2018 | A co stránky, měl bych něco napsat..

Stokrát rozepsaný příspěvek, který byl 99x přepsán, uložen, vymazán a i mně, kterému jede huba i prsty jak kulomet dal pořádně zabrat.

Rok 2018, který se pomaloučku blíží ke konci mně samotnému (i kapele) tedy přinesl spoustu změn a novinek.
A tentokrát to nebyly prkotiny ale docela vávažné, místni fatální záležitosti.

Po dlouhých a troufnu si říct, že skvělých 6-ti letech končí svoje kapelní angažmá Martin Grobár.
To, co jsme spolu zažili je rozhodně na knížku a stejně by to zdaleka nepokrylo, ani nevystihlo všechno.
Není se čemu divit, víkendů jsme spolu strávili víc, než se svými drahými polovičkami. (proto jsem jich za dobu našeho kočování musel asi pár vystřídat)
No a znáte to, kapela se rozjela, repertoár se vypiloval, ženský se uklidnily a buch! "Juro, mám pracovní nabídku, je sice o 300 km dále, ale asi neodmítnu"
Následovala rychlá dohoda, které akce jsou slíbené a musí se odehrát a kapela se začala otřásat v základech.
Tou dobou jsme pozastavili nabírání dalších akcí a mě nastalo bezesné období s věčným tématem CO DÁL?

Myšlenky byly různé. Varianta "na podzim sklidím a na jaře už nezaseju", mě děsila asi čímdál víc
Rozhodl jsem se tedy rozhodit sítě po mých přátelích a kamarádech o kterých jsem byl přesvědčen,
že opravdu umí hrát, ideálně na víc nástrojů, dokážou zazpívat a na podiu se cítí jako doma.
Díky těmto pár požadavkům a nárokům zůstala vcelku pěkná řádka muzikantů.. 1 ... no a co by to bylo za story s happy endem,
kdyby to právě tento jeden člověk nevzal?! Do sestavy tedy naskakuje MARTIN KOVÁŘ. - Rockový nestor, matador, učitel hudby a muzikant každým coulem.
Naše muzikantské cesty se několikrát protly, ale sotva jsme jen začali uvažovat, že bychom poskládali kapelu společně, osud nás vždy zavál jiným směrem.

A tak se po čase opět setkáváme a po nastínění představ a očekávání si konečně plácáme, a to na dobu neurčitou.

A přesně v tu chvíli, kdy ze mě začíná opadat napětí příchází rána č.2 v podobě doporučeného dopisu,
oznamujícího zahájení kontroly naší kapely (resp. mé živnosti) příslušnými úřady a hlavně orgány. (samozřejmě myslím úředními):-)
Nebudu tady rozmazávat postupy těchto úřadů, ale když mi na protokol po hodině výslechů a zmatených představ o tom jak po každém plese za oponou
okrádáme jednoho nebohého slováka, přistálo kulaté razítko s počtem nalezených závad -0- byl jsem skutečně rád a doufám, že budu mít na pár měsíců pokoj.
Důsledky z toho však vyvodit musím. Náš krásný přehledný kalendář, kde bylo na první pohled jasné jestli je volno nebo ne bude zrušen,
resp. už do něj žádné nové termíny psát nebudu. Opravdu se odmítám zpovídat pánovi z úřadu, kde jsem hrál, za kolik, v jaké restauraci,
jestli tam restaurace povolila svatebčanům vlastní alkohol, nebo každý panák poctivě evidovali v pokladně atd.
(Možná jste něco zaslechli v médiích), no mě to docela překvapilo, ale jako správný partyzán jsem nevyzradil ani "Ň".

No a teď zpět k té obměně sestavy. Se starým Martinem (Grobárem) jsme dohodli poslední termín, do kterého je schopen hrát,
no a s naším "mladým" jak jsme našeho nováčka pojmenovali, jsme během září podrtili repertoár křížem krážem a jsem fakt rád,
že na poslední zkoušce zaznělo "tak super, v sobotu jdem na to"

Kde a pro koho to bude, z již zmíněných důvodů psát nebudu, ale jak tak koukám na hodiny, je nejvyšší čas sbalit kytáry a vyrazit.
Na závěr se musím přiznat, jsem dneska nervózní jak pes, nová sestava, nový písničky, novej parťák..
No už abych stál na podiu a zahrál první kilo... pak to ze mě vždycky spadne :-)

Tak PA!

06. 01. 2018 | Dokud se zpívá, ještě se neumřelo

Nemá cenu se vymlouvat na 50 důvodů a lidí, kvůli kterým nebyl čas napsat přes půl roku ani čárku.

Do nového roku jsem si kromě pravidelného florbalu dal za předsevzetí, že se tady tomu svému“BLOGU“ budu věnovat častěji, avšak asi sami tušíte, že vychytat ten správný poměr kvantita X kvalita je kumšt a já megalomanii v našem holdingu rozhodně nepodlehnu.

Po vzoru všech je potřeba na úvod udělat takové malé shrnutí a zhodnocení předešlého roku.

Vážení, to byl kolotoč a tak velké zemětřesení, jak v osobních životech některých členů, tak i v chodu kapely jsme tu tedy dlouho neměli a já tajně doufám, že máme všichni „to nejlepší“ vybráno na 10 let dopředu. Avšak aspoň jsme měli možnost ověřit si rčení: všechno zlý je k něčemu dobrý, a co tě nezabije, (to se tě dle mého názoru pokusí zabít znovu) to tě posílí. A tak po všech radostech i strastech roku 2017 stojíme na začátku roku nového, plní síly, elánu, nápadů a hlavně VE TŘECH.
 Ne, nejedná se o zprávu z mého soukromého života, ale o staro-novinku, kterou jsme už psali ve všech odpovědích na poptávky, směřované na tento rok.

A tak už oficiálně s velkou radostí oznamuji, že se naše základní formace DUO rozšiřuje na TRIO,
 a to o mistra dechu, sběratele a znalce barevných kovů, labužníka vybraných destilátů,tanečníka, miláčka posluchačů, držitele puntíkovaného pásku v Tabatě a v neposlední řadě našeho kamaráda, VÍTĚZSLAVA BRDÁRA.

Teoreticky to pro všechny, co si chtějí naši kapelu pozvat, znamená o 1m2 větší prostor na podiu, o jednu židli u stolu navíc a protože Víťa říkal, že by to nechtěl dělat úplně zadarmo a za vydělané peníze chce vzít rodinku třeba na dovolenou, bude naše produkce stát o nějakou kačku navíc. Jelikož jsme se ale shodli, že i na Brněnské přehradě pod stanem je hezky (k dovolené pod stanem se váže jeden vtípek, který možná mistr sám pod tento příspěvek na facebooku napíše do komentářů), nebude zdražování nijak drastické. A co jsem si tak oťukl konkurenci, pořád máme značné rezervy proti standardům některých „umělců“

Další novinkou je klasická periodická obměna aparatury, a tak máme nové odposlechy, subwoofery a zkrátka děláme všechno proto, abyste dobře slyšeli a měli maximální komfort – jak říkal jeden účastník na akci, který si přes odposlech narovnal záda: bylo to jako padnout do peřin a má to super anatomický tvar. Během sezóny máme ještě v plánu obměnu hlavních reproboxů, které používáme při produkci, ale co místo nich chystáme, to si necháme ještě jako malé překvapení.

Z důvodu upgradu sestavy, pracujeme i na repertoáru, a tak si na naší produkci užijete ještě více partů z pozlaceného plechu a samozřejmě chystáme i malou modernizaci, abychom drželi krok s dobou a měli všechny ty Miraie, Poetiky, Debbie, Lipa a ostatní, kterých je plný Óčko TV.

Po menších depresích z konce roku, že máme sice super sestavu, aparaturu, repertoár, ale poloprázdný kalendář přišel týden v novém roce, kdy jsem nestíhal zvedat telefon a zapisovat do kalendáře.
O tom, že fakt nekecám, svědčí náš kalendář a zejména letní měsíce v něm. Osobně preferujeme akce domluvené několik měsíců dopředu, protože si pak můžeme pěkně nalajnovat naše soukromé aktivity apod.

Minulý rok se však těžce nesl, v Last-minute akcích, kdy nasmlouvané kapely odříkaly o 106, v průměru 10 dní dopředu (rekordman byl 20 hodin předem) Dle chytrých zápisků z mého kalendáře jsem zjistil, že jsme měli těchto záchranných výjezdů víc, než kdejaké průměrné SDH na našem okrese a to celkem SEDM.  Je pro mě stále velkou záhadou, že si někteří bez proklepnutí spolehlivosti, zejména v dnešní době internetů a sociálních sítí, pozvou „šméčko“, které je nechá na holičkách, jakmile dostane jinde o pětistovku lepší nabídku, nebo při prvním zakašlání ruší akci, bez jakékoliv snahy zajištění alternace.

Pokud Vás tedy naše upgradovaná, roztomilá a jistým způsobem svérázná sestava zaujala, a máte tušení, že uskupení 3 šílenců jako jsme my, by mohlo být přesně to pravé ořechové pro vaši svatbu, či jinou akci, neváhejte, volejte, pište a my rádi přijedeme, nanosíme, rozbalíme, zahrajeme, pobavíme, roztančíme, popijeme, sbalíme, odneseme a „popojedem“

Tak zase někdy naslyšenou! 

02. 08. 2017 | Nejkrásnější svátek(y)

Léto v plném proudu a tady doslova „ticho po pěšině, možná taky před bouří“

Už od května jsme většinu pátků a sobot na cestách a sjíždíme svatby v okolí i vzdálenějších koutech republiky. Protože je léto, říkal jsem si, že by to chtělo ten příspěvek nějak ozvláštnit. Dát mu nádech bujarých letních nocí, vůní rozpálených grilů, večerních romantických procházek, krátkých sukní, chmelového osvěžení ze 7 schodu a zkrátka vším, co ke žhavému létu patří….

A tak pěvně věřím a doufám, že následující odstavce přijmete s jistou dávkou humoru či nadsázky 
a nebudete nás považovat za něco, čím bychom se vám mohli po tomto příspěvku zdát :-)

Po posledním příspěvku, který byl věnován alkoholu a jeho vedlejším účinkům v podobě agresivních opiček a následným varováním před nadměrnou konzumací takových „životabudičů“ jsem byl osočen z vlastních řad, jestli se mi jako něco nestalo, vždyť já přece taky piju pivo, víno, jégra(paroží) a jsem normální pěšák rock and rollu. Následovaly dotazy, jestli další příspěvek bude o zdravém jídle, škodlivosti kouření… atd. atd. Nejvýstižněji a nejstručněji to však popsal můj oblíbenec – trumpeťák Víťa, o kterém ještě dnes bude řeč, ale v každém případě jeho výrok: „Kážeš vodu a sám piješ Jégra“ se opět nesmazatelně zapisuje do kapelní historie mezi ostatní filozofické věty.

Abych tedy přiblížil naši „lidskou“ tvář, rozhodl jsem se poodkrýt BACKSTAGE našich posledních akcí, které jsou tedy trošku mimořádné a rozhodně to není pravidlem, ale když se zadaří, tak proč se nepodělit.

Začátek prázdnin otvírá „troják“. K víkendu jsou navíc 2 dny státních svátků a tak hned ten první razíme do nedalekých Býkovic a jednu z prvních open-air produkci.  Krásné zázemí, velké podium a teplo.
Na uvítanou nám na podiu přistává troje „ paroží“ a tři „zrzci“ je opravdu teplo a u chystání aparatury člověku vyschne, takže probíhá náš klasický obrat s dvojlokem a klasická otázka z Víťova archivu: „Prosímvás, máte Alpu?“  Obsluha: “Vy to chcete pít?“ Víťa: „Ne, ale dneska se naběháte, tak abyste si namazala pod kolenama…“ No, nakonec jsme se opravdu pořádně rozjeli a každý vypil snad i 3 piva.  Na dvoře výletiště nešlo přehlédnout oheň a na něm se otáčejícího obřího dravce. Jak náš kapelní kroužek ornitologů-amatérů naznal, zřejmě se jednalo o orla, konkrétně skalního. Nikdy by mě nenapadlo, že orel může chutnat jako vepřová kýta, ale je to tak….  O konci produkce a nemožnosti prodlužování nakonec rozhodlo samo nebe, z něhož začaly na obzoru lítat blesky, potom byly citelné i hromy, ale před první kapkou už jsme měli všechno sbaleno a byli připraveni na pořádný výlet.

V 10:00 mi kolem domu začínají pobíhat vysočanští chlapci s cestovní horečkou, nástroji, oblečením, svačinami a plechovkami. Jejich příjezd je nepatrný, neboť dnes přijeli 3 – válcovým střepem německých mistrů, a tak jsem si jejich příjezd spletl se sousedovým žacím traktůrkem, který má dost podobný zvuk i výkon.  No, máme naloženo, připojeno a jedéém. Čeká nás pěkná porce kilometrů (okolo 200) a jelikož máme v 14:00 zvučit a hrát obřad, není čas na velké prostoje. V Krkonoších jsem byl asi jenom 2x , takže bezmezně věřím navigaci od „GŮGLU“ a odbočuji přesně, jak radí. Ze špatné silnice se stává hodně špatná silnice a z hodně špatné silnice se stává to, že místy nevíme, jestli pod tou vrstvou padesáti odstínů šedi (opravdu tolik odstínů měly všechny ty fleky od patlalů, co každé jaro vytáhnou lopatu, trošku asfaltu a „opraví“ díru v silnici) ještě nějaká silnice je.
„Pánové, po levici můžete vidět zříceninu hradu Pecka a úžasný pohled na okolní krajinu, což je jediný důvod, proč jsem tuhle silnici 9. třídy zvolil“, snažím se maskovat zásek mé navigace a fakt, že zřejmě jedeme po nějaké turistické stezce. Potom už následovalo prudké stoupání a jak jinak, než na vrcholu byl náš cíl. Na místě jsme s předstihem, obědváme, dáváme si Krakonoše (to je zdejší pivo).  Obřad máme odehraný, a máme na spěch, protože se žene bouřka. Jak nás ujišťuje pan provozní: „je to dobrý, to sem nepřijde, ale jestli jo, tak to bude velký“. A skutečně ano, bylo to velké, centimetrové kroupy, liják, vítr, blesky mířící hodně blízko naší chaloupky. Jelikož máme spoustu času, na túru není počasí, odebíráme se kam? Správně, hospůdka nás vítá „trojím parožím“ a „třemi zrzky“. Déšť neustává, a u stolu vzniká nová filozofická otázka: „Ty Víťo, už jsi vůbec někdy řídil z akce domů? A chtěl bys? Víš co, na tady máš klíče, takhle to odemčeš, a dál už budeš vědět… My jsme tady s Martinem na horách, daleko od domova, tak si večer aspoň můžeme dát ještě nějaký to pivko, možná i jégra, bychom si zasloužili…. „

Déšť ustává a je nevyšší čas k přesunu na místo konání večerní zábavy a chystání aparatury. Hospůdka nás vítá úplně stejně jako ta předchozí, jenom s tím detailem, že řidič už by pít neměl, a tak jeho příděl propadá ostatní členům našeho souboru.  Hrajeme a hrajeme, přidáváme, přidáváme a najednou jsou 2 ráno a je konec. Poslední rozlučky s perfektními svatebčany, i nějaký panáček padá. To vše opět kromě řidiče, který během toho, co jsme se s Martinem vydali „cosi řešit“ na bar musí makat za 3, balit aparát a stěhovat všechno do auta, abychom byli rychle pryč a nezdržovali personál restaurace. Víťa má sbaleno, naloženo, naučil se otevřít auto, učí se ho startovat. Jsme na cestě a zejména já s Martinem z toho máme velkou radost a dáváme ji znát. Víťa se teda moc nebaví, ale snažíme se ho povzbudit pokyny „jdem na 120, pravá 3, levá 6, bacha srnec!“ Za nedlouho se ze zadní části vozu přestává ozývat Martin. Já jsem však srdcař a přece nenechám Víťu bez mé milé společnosti. No dobře, klidně bych spal taky, ale mám strach o auto…. 

Následující den hrajeme svatbu kousek za Letovicemi, a jelikož je sraz až na místě a tjedeme já i Martin vlastním autem, dávám si jednoho „zrzka“ a jedno „paroží“ s nevěstou hned na začátku a potom už abstinuji. Martin z nepochopitelných důvodů odmítá i tohle první kolo, asi mu to včerejší dlouhé cestování neudělalo dobře… 

No a dostávám se k hřebu dnešního příspěvku a to skvělé svatbě ve Vinařství u Kapličky v Zaječí. Je pátek, svátek má Vítězslav a já mám špatné tušení, že se nám tento jmenovec bude chtít pomstít za Krkonoše.  Tušení je správné hned u auta, tahá z batohu plechovky a připomíná, že má svátek.

Dojíždíme jak jinak než s velkým předstihem, což je prostě u nás standardem a pečetí kvality.
Když už jsme ve vinařství, poroučíme 3 „plzeňské zrzky“.  Prostory pro hraní budou přístupné až tak za hodinku, a tak se kocháme krásným výhledem na Pálavu, vinice a doslova se rozplýváme, jak je tu nádherně. Na stole přistává „repete“. Při představě, že by kluci chtěli po akci nějak blbnout a úplně náhodou slavit svátek, a já bych pak musel všechno balit sám, řídit, poslouchat kecy a rady do řízení, se mi v hlavě rodí skvělý nápad - Dávám klíče Martinovi s tvrzením, že dlouho neřídil. Možná se mu vybavuje pátek, možná ne, ale klíče ihned přijímá. A tak ve vinařství tekl plzeňský prazdroj proudem, svatba dopadla na výbornou, a těžce se nám loučilo a odjíždělo, o čemž svědčilo několik přídavků. Po akci jsme šli s Víťou „něco řešit“ na bar, ale záhadným způsobem jim za chvilku došel jégr. Byli jsme smutní, tak nám perfektní obsluha dala na cestu typickou výslužku z vinařství v podobě džbánku prazdroje. Cesta domů tedy byla vskutku výživná, džbánek nám však nevydržel ani do Brna, naštěstí jsou silnice lemované non-stop benzinkami, kde jsme mohli „dotankovat“ a tak čím blíž jsme se blížili k domovu, tím lepší byla naše nálada. S odstupem času vím, jak obrovská je škoda, že jsem nedokázal přemoci svůj strach z ostudy následující den a nenechal Víťu zatroubit ve 4 ráno na naší ulici fanfáru. Místo toho jsem ho trapně uplatil panákem jégra z vlastního mrazáku. Dle svědků z okolí mého domu, kteří nějakou náhodou nemohli spát a poslouchali dění na ulici někdo kolem 4 ráno řekl během 10 minut 20x stejnou větu. „Kluci, to byl můj nejkrásnější svátek v životě!“  Kdo však tuhle větu pronesl a jestli ji řekl opravdu jen tolikrát, to si necháme jako kapelní tajemství. :-D 

Od září otevíráme nový kalendář a začínáme nabírat akce na další svatební sezónu roku 2018.

Hezký zbytek léta!  

23. 05. 2017 | Vedlejší účinky, čtěte příbalový leták

Kdo by řekl, že už je téměř půlka roku 2017 pryč? Ještě nedávno se to všude hemžilo typickou hláškou z mého oblíbeného filmu „veselý Vánoce a šťastnej Novej rok!“ Padal sníh, v kuchyni voněl rum (dnes na něj ještě příjde řeč), mrzlo, až praštělo, Ivan hledal dědečka hříbečka a tak dále, a tak dále..

Je teda pravda, že sníh a mráz byl ještě před 14 dny, ale teď už člověk nemusí ráno oškrabávat auto, taky není potřeba chodit navlečenej jak lední medvěd, tma už není v 16:00, naopak světlo je ještě v 21:30, a tak navečer všude voní rozpálené grily, štamgasti jsou na čerstvým vzduchu, jezdí motorky, všechno kvete a 50% lidí začíná rudnout a natékat… zkrátka léto začíná klepat na dveře.

Odehráli jsme celou dlouhou plesovou sezonu, i když nás tento rok teda drtilo zdraví, chvilku jsem měl chřipku já, chvilku Martin, přechodně Vítězslav, no a pak nás všechny trumfla Dáša s trojnásobným zápalem plic, zkrátka nebylo to jednoduché. Přes všechny tyto zdravotní patálie jsme ale nic neodřekli, ba naopak ještě jsme párkrát pomohli zaskočit na jiných akcích. Možná to bude tím, že jsme se přímočaře drželi moudrých Bruntálských lidových rčení a našich siláckých keců o tom, že chřipka je jen změkčelost, za nemoc se považuje průstřel, či zlomenina a z produkce omlouvá pouze smrt. K těm nemocem už snad můžu jen doplnit výrok jednoho fajnšmekra: „Neznám nemoc, kterou by nevyřešil RUM. Bolí mě břicho, dám si rum a je to v pohodě. Bolí mě hlava, dám si rum a je to zase v pohodě. Bolí mě játra… tak si ho nedám. Kdepak, rum vyléčí všechno.“

Další část příspěvku, která okrajově souvisí s rumovou léčbou, a vedlejšími účinky tohoto léku budu věnovat skutečnosti, že od nového roku se nám na akcích rozmohl takový nešvar. Dokud se na akci lidé baví, popíjí, tančí a veselí je všechno absolutně v pořádku. Dokud zpívají, popíjí a sedí, je všechno opět v pořádku. Pokud nezpívají, nepopíjí a hází tzv. „umakartové čelo“ – spí na stole, je to horší, ale zase v rámci možností v pořádku.  Pokud však začínají mít tendence lézt bez předchozí domluvy na podium, sahat na nástroje, řvát do mikrofonů a hopsat mezi všemi těmi šňůrami a vybavením, začíná to být problém. Hned z kraje si dovolím rozlišit „milou návštěvu“ kohokoliv při smyslech během přestávky ať už za účelem písničky na přání, nebo prohození pár slov, či možnost zazpívat si s kapelou. A potom „nemilou návštěvou“ kohokoliv, kdo sotva leze, bez dovolení sahá na první nástroj, co mu přijde pod ruku, a chová se zkrátka jako hovado. Už při prvním vkročení takového individua přichází na řadu důležité kouzlo okamžiku našeho prvního setkání s touto opravdu nevítanou posilou v naší kapele. Tuhle činnost v případě hraní ve dvou zajišťuji výhradně já a jsem rád, že právě první oční kontakt většinou prozradí vše, co mám v tu chvíli na srdci i na jazyku a ještě víc jsem rád, že když k tomuto pohledu přidám svůj bojový postoj alá naježená kočka, většina lidí to pochopí a svoje následující počínání si rozmyslí a otočí kormidlo. Sem tam nastanou situace, kdy můj pohled, přirozený šarm a charizma nezafungují, potom se zkrátka musíme potkat tváří v tvář. Je opravdu nepříjemné, když musíte potácejícího se návštěvníka plesu, svatebčana, bratra oslavence, zkrátka kohokoliv doprošovat a pacifikovat, aby na to nesahal, aby se šel bavit mezi ostatní, aby nic nerozbil, aby si neublížil, a během toho vyslechnete spoustu divných slov, kterými pro něj v tu chvilku jste, protože on chtěl jenom zahrát klukům na kytaru jednu písničku, zkusit ten červenej klavír, zakřičet na kámoše přes mikrák z podia, nebo se prostě jen přišel zeptat, jestli nechceme přes hubu.  
Závěrem musím říct, že já jsem ta lepší – klidnější varianta. Pokud se někdo rozhodně narušovat naši produkci, klid a občas i bezpečí (ano, i to už jsme párkrát zažili), když s námi jede náš trumpeťák Víťa, kterému v kapele neřekne nikdo jinak než „Pan Drtikol“, je to defakto sebevrah. Protože tenhle člověk, co momentálně přes týden vozí jedno kolečko betonu za druhým a každý uterý si k tomu navíc naloží 300 přeskoků přes švédskou bednu + 500 přítahů na ripstolech, kašle na nějaké kouzlo prvního setkání a oční kontakt. Jak sám říká:  „Neberu zajatce!“.

To, že se nám občas nemoci nevyhýbají, naznačuje, že lihové kůře zaplaťpánbůh úplně neholdujeme, někteří s ní snad pouze okrajově koketují, takže můžete být klidní i v tom směru, že bychom z důvodu vedlejších účinků tohoto léku na vaši akci nemohli přijet, nebo během ní zapomněli hrát, zpívat, nebo v horších případech stát na nohou, popř. chodit… J

Závěrem musím ještě opravdu připomenout a zdůraznit, že se na někoho mračíme opravdu jen zřídka, ve většině případů býváme, usměvaví, mílí, snažíme se vyhovět, a jak rádi říkáme „urobíme kompromis“ A když můžeme dělat to, co nás baví a proč jsme přijeli – hrát a dělat tím radost ostatním, jsme nejšťastnější na světě a snažíme se na podiu nechat úplně všechno. Nechť je toho poslední 10-ti hodinový svatební nářez ve Svitavách důkazem.
Ano, svatební sezóna je v plném proudu a my už jsme zase nervní a netrpělivě čekáme, až bude víkend, abychom to mohli zase někde pořádně roztočit. 

18. 01. 2017 | Leden bílý, za kamna vlezem... nebo tak nějak to bylo

Vánoce, Nový rok, to vše už máme zdárně za sebou a tak celý kolotoč začíná úplně na novo. Konec roku byl pro nás plný hraní, zvučení a místy jsem doslova nevěděl kam dřív vletět, aby toho nebylo málo, potrápila nás i technika.

Posledním zmíněným se dnes budu právě zaobírat, v sobotu ve 4 ráno startuju po odehrané zábavě v senetářově svého stříbrného šemíka (Citroen xsara picasso, 2001, 2.0 Hdi, toho času najeto necelých 400 tis km, takže vlastně zajetý vůz) a ten po startu jaksi divně "kucká" přisuzuju to mrazu, nechávám ohřát, nakládáme, odjíždíme. Během cesty pozoruju mírný úbytek výkonu, no co se dá dělat, auto není nejmladší, asi nějaká prkotina, v pondělí zajedem k panu doktorovi. Je neděle odpoledne, já opět startuju šemíka a odjíždím zvučit rozsvěcení vánočního stromu. Auto mám nafasovaný do plna, mikrofony, párák, stojany, k tomu připojenej vozík v plné polní. Pěkně si to sypeme do Žernovnického kopce (pro ty co neznají místopis, to je tady u nás docela prudkej kopec), no a já začínám pozorovat, že je něco špatně. Jednak opět nemám výkon a musím podřazovat a druhak moje auto nesplňuje ani Emisní normu Euro -10... zkrátka kdejaká Liazka je momentálně víc EKO než já. Slova která jsem v tu chvilku používal, nebudu prezentovat.. s těží jsem se přehoupl přes kopec, zastavil, vypnul auto, chvilku počkal, zahejbal káblama v motoru a podobný rádoby technický zásahy obkoukaný ze servisu... nikde nic, všechno drží, nikde nic neteče, nefouká, asi bude špatná nafta.  Sedám, startuju, není čas. Šemík startujhe na drc, ale divně kucká. No a pak to přišlo, v prudkém stoupání do Rašáku (další prudký kopec) rána, kouř, mlácení, rachtání... Zachovávám chladnou hlavu, jsem ještě v kopci a ten musím vyjet, za každou cenu, pak už je to víceméně z kopce. Po zdolání kopce zastavuji, vypínám, otevírám kapotu a zase nic, všechno dobrý. Čas už je hraniční, není tedy čas na další servisní zásahy, Startuji, auto chytá, ale jede na 3 válce, říkám si v pohodě, Fábií s 3-válcovým motorem HTP (haťapka) jezdí spousta, avšak výkon taktak stačí na rozjetí a toho černého dýmu. Poslední 3 km cesty musely být pečlivě promyšlené, celou cestu je to z kopce, místy i dost prukého, bohužel posledních 200 m je kopec, který by se klidně mohl jmenovat "strmilovák". Auto pouštím na neutrál z kopce a zanedlouho máme pěknou cestovní rychlost, možná i větší, než by bylo rozumné, ale nedá se svítit, ten kopec na konci musím vyjet... S velkou slávou, notnou dávkou dýmu a rychlostí 1-2 km/h vjíždím na náměstí městyse Lomnice u Tišnova, náhle se celý tento prostor zahaluje do dieselové mlhy, ale jsem tady, se zanedbatelným spožděním 10 minut a můžu stavět aparát a drátovat. Než se vše připravilo, mlha se rozplynula a já si mohl v diáři škrtnout další splněnou akci. Na cestu zpět, jsem si musel povolat pomocné auto, za které jsem přepříhnul přívěs, naložil veškeré vybavení a já se tak mohl s prázdným autem vydat na dlouhou cestu domů. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tato cesta, byla pro mého šemíka cestou poslední. V pondělí byl pro závadu na motoru (Pro technické fajnšmekry: zaseknul se naftový vstřik - to bylo to snížení výkonu, ten propálil díru do pístu -to byla ta rána a zbytek apokalypsy) prohlášen za nebožtíka. Nezbývá mi než vzdát hold francouzským mistrům, protože to auto vydrželo neuvěřitelný nápor kilometrů, odtahalo nespočet tun materiálu, věcí a lidí a vždycky mě a celou kapelu dovezlo až domů. Těm, co si teď klepou na hlavu, že francouzký auto nikdy, můžu s radostí oznámit, že nový povoz je čistokrevný Němec, byť z čínských součástek, a tak jsem zvědav co mě s tímto Das Auto čeká. Podle hospodských povídaček a legend, by mě to auto mělo přežít. Mě tedy bude úplně bohatě stačit, když vydrží 15 let a stejný počet kilometrů jako jeho předchůdce.

No a máme tu Leden a s ním spojenou plesovou sezónu, tu jsme začali na novém, pro nás neprobádaném místě - ve Velkých Opatovicích. Pominu - li malou prkotinu v podobě závějí, díky kterým místy nebylo patrné kudy vede silnice, tak šlo všechno na jedničku a protože se to líbilo nám a zřejmě i lidem (sborové 2-minutové "DĚKUJEM" po hodinovém prodlužování a oficiálním konci akce nám způsobovalo "Zimovriavky") A tak jsme skutečně rádi, že se náš první ples v sezóně takhle vyvedl, a že ho máme na příští rok už zapsán v kalendáři.

Ano, tím nepatrně naznačuji, že jsem si musel pořídit, resp. vyrobit kalendář na 2018, protože po mé skromné poptávce po kalendáři na rok 2018 na mě v každým knihkupectví koukají jako na svěřence dr. Choholouška. Tak jako tak, rok 2018 je otevřen a příjmáme první objednávky na termíny v tomto roce. Rok 2017 má ještě pár volných termínů, ale s výběrem už to není žádná sláva.

Tak pěknou plesovou sezónu, protančené střevíce a pokud se chystáte na ples v naší režii a produkci, rozhodně vás rádi uvidíme. V pátek 20.1. se plesáme v nedalekých Jeseníkách, obec Dolní Moravice a v sobotu 21.1. opět novinka v našem kalendáři -Kotvrdovice.

Hezký den!

Stránka 1 z 8 > >>

Poslechněte si nás


Starší aktuality

06. 01. 2018 | Dokud se zpívá, ještě se neumřelo
02. 08. 2017 | Nejkrásnější svátek(y)
23. 05. 2017 | Vedlejší účinky, čtěte příbalový leták
18. 01. 2017 | Leden bílý, za kamna vlezem... nebo tak nějak to bylo
09. 11. 2016 | My jsme Valaši!!
12. 07. 2016 | Léto v plném proudu!
21. 03. 2016 | Číslo 5 žije!

Všechny aktuality...