Reflex-rock

VIP sekce
1.jpg 7.jpg 5.jpg 4.jpg 6.jpg 8.jpg 3.jpg 2.jpg


Jiří Sedláček
+ 420 776 301 747

Martin Grobár
+420 777 850 564

23. 05. 2017 | Vedlejší účinky, čtěte příbalový leták

Kdo by řekl, že už je téměř půlka roku 2017 pryč? Ještě nedávno se to všude hemžilo typickou hláškou z mého oblíbeného filmu „veselý Vánoce a šťastnej Novej rok!“ Padal sníh, v kuchyni voněl rum (dnes na něj ještě příjde řeč), mrzlo, až praštělo, Ivan hledal dědečka hříbečka a tak dále, a tak dále..

Je teda pravda, že sníh a mráz byl ještě před 14 dny, ale teď už člověk nemusí ráno oškrabávat auto, taky není potřeba chodit navlečenej jak lední medvěd, tma už není v 16:00, naopak světlo je ještě v 21:30, a tak navečer všude voní rozpálené grily, štamgasti jsou na čerstvým vzduchu, jezdí motorky, všechno kvete a 50% lidí začíná rudnout a natékat… zkrátka léto začíná klepat na dveře.

Odehráli jsme celou dlouhou plesovou sezonu, i když nás tento rok teda drtilo zdraví, chvilku jsem měl chřipku já, chvilku Martin, přechodně Vítězslav, no a pak nás všechny trumfla Dáša s trojnásobným zápalem plic, zkrátka nebylo to jednoduché. Přes všechny tyto zdravotní patálie jsme ale nic neodřekli, ba naopak ještě jsme párkrát pomohli zaskočit na jiných akcích. Možná to bude tím, že jsme se přímočaře drželi moudrých Bruntálských lidových rčení a našich siláckých keců o tom, že chřipka je jen změkčelost, za nemoc se považuje průstřel, či zlomenina a z produkce omlouvá pouze smrt. K těm nemocem už snad můžu jen doplnit výrok jednoho fajnšmekra: „Neznám nemoc, kterou by nevyřešil RUM. Bolí mě břicho, dám si rum a je to v pohodě. Bolí mě hlava, dám si rum a je to zase v pohodě. Bolí mě játra… tak si ho nedám. Kdepak, rum vyléčí všechno.“

Další část příspěvku, která okrajově souvisí s rumovou léčbou, a vedlejšími účinky tohoto léku budu věnovat skutečnosti, že od nového roku se nám na akcích rozmohl takový nešvar. Dokud se na akci lidé baví, popíjí, tančí a veselí je všechno absolutně v pořádku. Dokud zpívají, popíjí a sedí, je všechno opět v pořádku. Pokud nezpívají, nepopíjí a hází tzv. „umakartové čelo“ – spí na stole, je to horší, ale zase v rámci možností v pořádku.  Pokud však začínají mít tendence lézt bez předchozí domluvy na podium, sahat na nástroje, řvát do mikrofonů a hopsat mezi všemi těmi šňůrami a vybavením, začíná to být problém. Hned z kraje si dovolím rozlišit „milou návštěvu“ kohokoliv při smyslech během přestávky ať už za účelem písničky na přání, nebo prohození pár slov, či možnost zazpívat si s kapelou. A potom „nemilou návštěvou“ kohokoliv, kdo sotva leze, bez dovolení sahá na první nástroj, co mu přijde pod ruku, a chová se zkrátka jako hovado. Už při prvním vkročení takového individua přichází na řadu důležité kouzlo okamžiku našeho prvního setkání s touto opravdu nevítanou posilou v naší kapele. Tuhle činnost v případě hraní ve dvou zajišťuji výhradně já a jsem rád, že právě první oční kontakt většinou prozradí vše, co mám v tu chvíli na srdci i na jazyku a ještě víc jsem rád, že když k tomuto pohledu přidám svůj bojový postoj alá naježená kočka, většina lidí to pochopí a svoje následující počínání si rozmyslí a otočí kormidlo. Sem tam nastanou situace, kdy můj pohled, přirozený šarm a charizma nezafungují, potom se zkrátka musíme potkat tváří v tvář. Je opravdu nepříjemné, když musíte potácejícího se návštěvníka plesu, svatebčana, bratra oslavence, zkrátka kohokoliv doprošovat a pacifikovat, aby na to nesahal, aby se šel bavit mezi ostatní, aby nic nerozbil, aby si neublížil, a během toho vyslechnete spoustu divných slov, kterými pro něj v tu chvilku jste, protože on chtěl jenom zahrát klukům na kytaru jednu písničku, zkusit ten červenej klavír, zakřičet na kámoše přes mikrák z podia, nebo se prostě jen přišel zeptat, jestli nechceme přes hubu.  
Závěrem musím říct, že já jsem ta lepší – klidnější varianta. Pokud se někdo rozhodně narušovat naši produkci, klid a občas i bezpečí (ano, i to už jsme párkrát zažili), když s námi jede náš trumpeťák Víťa, kterému v kapele neřekne nikdo jinak než „Pan Drtikol“, je to defakto sebevrah. Protože tenhle člověk, co momentálně přes týden vozí jedno kolečko betonu za druhým a každý uterý si k tomu navíc naloží 300 přeskoků přes švédskou bednu + 500 přítahů na ripstolech, kašle na nějaké kouzlo prvního setkání a oční kontakt. Jak sám říká:  „Neberu zajatce!“.

To, že se nám občas nemoci nevyhýbají, naznačuje, že lihové kůře zaplaťpánbůh úplně neholdujeme, někteří s ní snad pouze okrajově koketují, takže můžete být klidní i v tom směru, že bychom z důvodu vedlejších účinků tohoto léku na vaši akci nemohli přijet, nebo během ní zapomněli hrát, zpívat, nebo v horších případech stát na nohou, popř. chodit… J

Závěrem musím ještě opravdu připomenout a zdůraznit, že se na někoho mračíme opravdu jen zřídka, ve většině případů býváme, usměvaví, mílí, snažíme se vyhovět, a jak rádi říkáme „urobíme kompromis“ A když můžeme dělat to, co nás baví a proč jsme přijeli – hrát a dělat tím radost ostatním, jsme nejšťastnější na světě a snažíme se na podiu nechat úplně všechno. Nechť je toho poslední 10-ti hodinový svatební nářez ve Svitavách důkazem.
Ano, svatební sezóna je v plném proudu a my už jsme zase nervní a netrpělivě čekáme, až bude víkend, abychom to mohli zase někde pořádně roztočit. 


Návrat

Poslechněte si nás


Starší aktuality

06. 01. 2018 | Dokud se zpívá, ještě se neumřelo
02. 08. 2017 | Nejkrásnější svátek(y)
23. 05. 2017 | Vedlejší účinky, čtěte příbalový leták
18. 01. 2017 | Leden bílý, za kamna vlezem... nebo tak nějak to bylo
09. 11. 2016 | My jsme Valaši!!
12. 07. 2016 | Léto v plném proudu!
21. 03. 2016 | Číslo 5 žije!

Všechny aktuality...