To se ještě nestalo….
Přes půl roku jsem na to ani nehrábl a už to vypadalo, že můj „blogísek“ na kapelních stánkách v tichosti zmizí s nástupem nového webu. Zda je to osud, anebo něco jiného nevím, v každém případě za poslední víkendy se až podezřele často stalo to, co se v historii ještě nikdy nestalo, a donedávna jsem si myslel, že se to ani stát nemůže… No už chápete?
Je pátek odpoledne a já z Bořitova vyrážím na svatební dvojáček. V pátek hrajeme kousek od Opavy a v sobotu v Novém Jičíně, takže máme zamluvené i ubytování… no prostě parádní víkend před námi. V Blansku nabírám pro tento víkend novou tvář – Zaskakujícího kytaristy za našeho starýho mladýho. Rodičům slibuju, že se mu rozhodně nic nestane, ba ani alkoholu či peří se nedotkne a vyrážíme. Po cestě si notuju, jak máme 4 hodiny čas a půjdeme se podívat na přehradu…..PRÁÁÁSK. „Ty vole ten ***** do nás snad narazil !!“ Ano, řidič za námi na svém chytrém telefonu hledal jeskyně a tak přehlédl STOPku i nás. Náš kapelní přívěs to dostal přímo „na komoru“ rána mu totálně zničila závěs, ten narazil i do našeho auta. Obcházím tohle nadělení ze všech stran a hele… on to snad odnesl jen ten závěs, se zbytkem by se snad dalo jet. A pak už je to jak na běžícím pásu: telefon Brďkovi (trumpetista) ať si vezme všechno nářadí co doma najde, sedne do auta a vyrazí na místo střetu. Během vyplňování papírů pro pojištovny, vzájmeného představování se a ověřování správnosti údajů dělá Brďka konečně to, co studoval – automechanika a tak demontuje rozbitý závěs(žehličku), sedá do auta a za necelou hodinku se vrací s fungl novým kusem. Sláva! Montujeme to tam a zaráží mě kvalita i cena(290,–Kč)-… „to neměli nějakou dražší- lepší, než tady ten krám?“ Jsem odporoučen do patřičných mezí, že důležitá byla rychlost a o kvalitě jsem předtím nemluvil. No co se dá dělat, závěs je vyrobený z podobného materiálu jako hliníkové šufánky u babičky, ale co se dá dělat… JEDEM! Poprvé konstatujeme, že mladej nosí smůlu.. je z našeho poznatku nadšenej a nasazuje si sluchátka. Přijíždíme do Olomouce a … kolona, odbočíme do prava..kolona, odbočíme doleva… kolona. „Co se to zas děje?? , dálnice stojí, obchvaty stojí, sjezdy z dálnic zacpaný!“ Za nedlouho se z rádia dovídáme o totálním kolapsu na dálnici na Ostravu, neboť se tam v pátek dva blátošlapové rozhodli opřít o lopatu. Podruhé říkáme mladýmu, že fakt nosí smůlu – zesiluje si sluchátka a propadá depresi. A tak po 11 letech muzicírování přijíždíme na „kšeft“ pozdě. Šílené, děsné, naštěstí celá svatba měla pro toto nechtěné meškání pochopení a co jsme přijeli pozdějí, o to déle jsme hráli ? Mladej depresi zahnal několika myslivečkama a my mu ty dvě Fauxpax při prvním sólu odpustili.
Po hraní se přepravujeme do romantického penzionku, který jsem nám pronajal, a tak tu krásu odemykáme a nacházíme tři židličky, tři hrníčky, tři postýlky.. automaticky obsazuji nejvzdálenejší postel od ostatních. Pomalu dopíjíme, probíráme zážitky z dnešního-včerejšího cestování a poté, co zasyčí asi pátý kozlík šikula přichází moje varovná věta. „Jdu se osprchovat, máte deset minut na to, abyste usnuli“ Nestlihli to… a tak si mohli do rána vychutnávat mé symfonie v podání best of výběru zvuků medvedů, tyranosaurů, kosatek, padajících stromů a umírajících žiraf. Ráno se probouzím svěží, kolegové vypadají vyděšeně a dotazují se, jestli se mi tenhle spánkový projev zdá normální a proč jsem to už nekonzultoval s odborníkem. Nechápu, krásně jsem se vyspal…..
Čas oponou trhnul a my už si to o týden později hasíme na hasičskou slávu do Deštného u Letovic. Místní sbor má 675 psích let od založení, a tak je na výletišti plno a juchá se do ranních hodin. A protože akce to byla zdařilá, slivovice dobrá a zejména panu Brdárovi šmakovalo a ukrutně nechtělo domů, utekl se svou trumpetou na náves, kde za povzbuzování místních včetně pana starosty plnil funkci ponocného a tak se ve 4 ráno linuly obcí tóny amerického budíčku, balkánské polky a českých koled….. Jsem opravdu rád, že tentokrát trubka vyhrávala jinde než u mě v ulici před domem, protože mám pocit, že přesně kvůli těmto excesům mě lidi z obce nezdraví a na kapelu chodí na udání různé kontrolní orgány.
No, půlka prázdnin za námi, před námi spousta další svateb, narozenin i veřejných produkcí, tak hurá do toho a uvidíme co si na nás život potulných Reflex-Rockrerů připraví.
probíhá načítání přehrávače