Polámal se mraveneček

Závěr roku byl pro kapelu poněkud hektický, sotva jsme vypustili nový web a začali se z něho těšit a radovat, logicky – jak už to, tak v životě bývá, se muselo něco… však vy víte ?

Je zhruba 7:15 ve středu ráno, a budí mě telefon od pana trumpetisty Brdára – ihned mě zaráží dvě věci:

  1. co otravuje takhle po ránu?
  2. proč volá přes aplikaci messenger? (to nikdy před tím neudělal)

Do telefonu samozřejmě ihned přenáším své pocity a nadšení – Zdar vo*e! Co votravuješ, každej slušnej člověk ještě spí… Čau, hej Jirko průser…. To už jsem v pozoru a jednou nohou z domu, abych vyrazil pomoct, ať už jde o cokoliv.

Čekám rozbitý auto – Brďkova rodina si libuje v myslivosti, akorát místo zbraní používá auta…

Čekám, že ho chytli policajti a sebrali mu papíry, klíče, očkovací průkaz i rodnej list. On totiž od té doby, co přesedlal do novýho fára nějakým způsobem ty švestky přitahuje. Nevím, jestli je víc láká na rychlost, pásy, telefon… ale za všechno už ho brali a věřte nebo ne, všechny delikty dokázal spáchat během asi 5-ti dnů, což pro něho bylo poněkud deprimující. Takže vzhledem k tomu, že je pan Vítězslav ve fázi, kdy ho dělí jen pár bodíků od měsíční permanentky na MHD jsou moje obavy prostě na místě :-D

No, je to ještě horší, než jsem předpokládal – vzhledem ke stáří a chatrnému stavu našeho trumpetisty se „něco“ porouchalo v jeho zádech a vlastně mi jenom oznamuje, že leží doma na posteli, nožky má nahoře a fakt neví, co se děje a co se ještě bude dít. Na víkend máme nasmlouvaný dvojáček, takže oceňuji jeho priority, kdy si nejdřív zavolal na 155 o pomoc, pak mě, že pátek a sobotu nevidí moc růžově, a pak řešil drobnosti, jako telefonáty ženě, ostanímu příbuzenstvu a tak.. Moji nabídku komfortnějšího odvozu se zastávkou na kafe a párek na benzince s tím, že to rozchodí, odmítá. Už se těší, že se sveze žlutým mercedesem. Loučíme se shodnutím, že dokud pro něj jede ten žlutej, je zatím všechno v pořádku (ach ten můj nemístný černý humor)

No, Brďku tedy zachraňují profesionálové a na mě teď je, abych zachránil víkendové akce – měli jsme být už tak v oslabené sestavě – Jirka-Šimon-Víťa, ale vzhledem k výše popsaným skutečnostem se naše oslabení nepěkně rozrůstá.

Ale je tu přece Michal! Michal si sice už půl roku dopředu nahlásil dovolenou, protože má asistovat v porodnici u příchodu potomka, ale to si klidně může za rok, dva zopakovat, Brďka je nemocnej teď. Kupodivu to nevidí tak úplně světle jako já, a snaží se mi vysvětlit, že pokud „TO“ nastane, musí v té porodnici fakt být. Bere si hodinku na válečnou poradu s drahou polovičkou, domlouvají se, že tento víkend se to fakt nehodí a prcek bude muset počkat na všední den, až nebude takovej frmol. ? No, dobře.. domluvili jsme se, že duo Jirka-Šimon pojede na místo dřív, všechno nachystá a připraví, Michal přijede 15 minutek před samotným začátkem, pouze připojí klávesy a hrajeme. Má telefon v pohotovosti, chytrý hodinky co chvilku svítěj a hlásí aktuální stav signálu, baterie, ženy i prcka. Pokud by „TO“ nastalo, ihned sedá do auta a odjíždí, a pak už by to bylo jen na nás.

A protože odvážným štěstí přeje, nic se nestalo, obě akce dopadly na výbornou a další rok se dočkáme opakování.

Brďku z nemocnice vyhnali v pondělí, dostal nějaký super prášky, který v něm v kombinaci s lahvovou dvanáctkou vyvolávají podivný stavy, ale už se těší pevnému zdraví, zajde si na pár cvičení na míči pro prvorodičky a bude dobrej.

Michal se o pár dní později také vrátil z nemocnice v pořádku, a navíc vyfasoval jednoho „mikročlovíčka“, díky kterému mu teď skončí všechny odpolední šlofíky, ranní dospávání a tak. Vlastně, když tak o tom přemýšlím, na to, jak šíleně ten týden začal, tak jsme to zlomili ve všechno dobré a kapela Reflex-Rock hlásí +1 další potencionální člen.

Za celou kapelu Reflex-Rock Vám přeji krásný Vánoční čas a těšíme se na viděnou i slyšenou v plesové sezóně 2020!

Poslechněte si nás!

probíhá načítání přehrávače